**Lucie**

14. prosince 2007 v 19:13 | nanynQa |  *Povídky o lásce*
Prochází městem ,jmenuje se Lucie. K zemi zvolna padá déšť a omývá ulice ,stromy ,tváře lidí.
Těch si však nevšímá. Vzpomíná na kluka ,kterého letmo zahlédla z autobusu. Otáčel se za ní a usmíval se.
Musela na něj stále myslet.

Sklopila hlavu a najednou ucítila něčí ruku na svém rameni " Slečno ,prosím Vás ,nevíte kolik je hodin?"
Vzhlédla a zůstala omámeně stát. Asi začne věřit na zázraky.
To je přece on,kluk ,který se otočil za odjíždějícím autobusem.

Začal rozhovor a pak jí doprovodil domů.
Před domem jí chytil za ruku a zašeptal "Hledal jsem Tě! Moc dlouho sem Tě hledal!"
Sklonil se k ní a políbil ji. Od té doby podnikali společné výlety do přírody a do lásky.
Oba věděli ,že se nechtějí rozejít. Až jednou. Šla domů a viděla ho po boku jiné dívky.
Smáli se a ona ho chytila za ruku. On jí políbil a nastoupili do autobusu.
Lucie zůstala stát na protějším chodníku a chtěla zavolat "Petře,vrat se!"ale nemohla.
Rozběhla se domů a po tvářích jí stékaly velké slzy ,připomínající perly.

Lidé se za ní otáčeli ,ale nevěnovali jí pozornost. Večer se ozvalo pronikavé zvonění telefonu.
Nemohl však probudit dívku ,kterou navždy uspal plyn. Ani Petr už nestačil Luii říct,
že ta dívka je jeho sestra ,která se vrátila ze zahraniční dovolené.

Zase padá déšť a k zemi se volna snáší rakev s Lucii.
Petrovi stékají velké slzy na bílou obálku v jeho ruce:
"MILUJU TĚ PETŘE, SNAD PRÁVĚ PROTO UMÍRÁM! NAVŽDY TVÁ LUCIE!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.